Je tvoje dítě člověk?

rodina bŘíká se, že chybovat je lidské. Každý dobrý lídr, či vedoucí v práci, majitel firmy, i váš kamarád je vám mnohem bližší a sympatičtější, když dokáže odhalit svou zranitelnost a přiznat, že i on dělá chyby. Že i on je jen člověk. Dělat chyby, mýlit se i zapomínat je lidské, nikdo z nás není neomylný. A nikomu z nás nejsou příliš sympatičtí ti, kteří se tváří, že se nikdy žádných chyb nedopustili, vždy jsou jako ze škatulky, vždy se chovají přesně podle pravidel společenské etikety a tváří se, že jsou naprosto dokonalí.

S dětmi to má většina z nás ale jinak. Po dětech je vyžadováno, aby bezchybné byly. Máme na ně úplně jiný metr než na dospěláky.
Říkáme věty: „Nikdo není dokonalý.“
„Nikdo není neomylný.“
„Ono všude něco je.“
„Vždyť to dělají všichni.“
„Na všechny stejný metr.“
Věty, které používáme vždy, když se nám to „hodí“. To je alibismus, který jsme si pro sebe vymysleli, my dospělí, pro omluvu vlastních chyb a vlastního chování.

Když lže dospělý, omlouváme to slovy, milosrdná lež. Mockrát se i zasmějeme, když vyprávíme svým kamarádům, jak jsme nad někým svou lží vyzráli. Děti si nesmí vymýšlet ani v rámci svojí dětské fantazie. I tu nejmenší lež je potřeba řádně potrestat. Pro děti je vymýšlet si, nepřípustné.

Kolikrát ve svém životě jste něco rozbili, zasmáli se nad tím se slovy, že střepy přinášejí štěstí a běželi si vsadit sportku? Zatímco dítěti jste uštědřili ve stejné situaci pohlavek, možná ho plácli po zadku, s křikem ho vyhodili od stolu…?

Kolikrát ve svém životě jste něco zapomněli a smáli se sami sobě, že i lístek, na který si vše potřebné píšete, jste zapomněli doma na stole? Zatímco děti potrestáte vždy, když zapomenou udělat něco ze svých povinností, z toho co jste od nich potřebovali?

Kolikrát ve svém životě jste udělali špatné rozhodnutí, něco se Vám nepovedlo? Mávli jste nad tím rukou se slovy: „Nedá se nic dělat. Už se stalo, příště to udělám jinak.“ Pro děti v podobné situaci ale vymyslíte spousty různých trestů a zákazů pro to, aby se podobným situacím příště raději vyhnuly.

Kolikrát ve svém životě jste se rozčílili a křičeli a chtěli jste, aby Vás Vaše okolí chápalo? Vždyť projevovat emoce je lidské. Děti si to ale dovolit nesmí.

Jak je možné, že máme na své děti úplně jiné požadavky než sami na sebe?rodina bb To co dospělým odpouštíme a na co u dospělých nereagujeme, je pro naše děti nepřípustné. Zatímco u dospělých je nám jejich lidství sympatické, u našich dětí je nežádoucí a odsouzeníhodné.

Copak naše děti, nejsou lidské bytosti stejně jako my???

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.